Počítač je něco, bez čeho se už žádný člověk vůbec neobejde. Abych se přiznala, tak já jsem docela na počítači a na internetu závislá, ale také musím říct, že mě to vůbec nemrzí a vůbec se za to nestydím. Proč bych se měla stydět za něco, co dělám každý den a co mě baví? Myslím si, že žádný člověk by mi neměl dávat najevo, že jsem stále na počítači. Je to moje věc. Ale řeknu vám, že jsou i lidé, kteří třeba jsou také na počítači každý den a hrají tam různé hry a potom třeba zanedbávají své povinnosti. Tak tady pozor.
Tohle je potom úplně něco jiného. Je logické, že když člověk je na počítači a nemá potom žádné povinnosti a nic nezanedbává, tak to potom nevadí. Jenomže jsou potom také lidé, kteří mají různé povinnosti a zanedbávání je jenom kvůli tomu, aby mohli být na počítači. Možná to právě měl můj bývalý partner. Když se nám narodilo dítě, tak partner stále odmítal přestat hrát hry, stále hrál jenom hry na počítači, a to někdy hrál i deset hodin v kuse. Někdy třeba úplně celou noc a potom přes den vůbec nechtěl nic dělat. Měli jsme třeba domluvené lékaře ze se synem a nebo různé výlety a on třeba do tří do odpoledne spal, a to jenom kvůli tomu, že třeba do půl páté do rána hrál jenom počítačové hry.
Ani nevíte, jak mě to mrzelo. Když jsme ještě neměli dítě, tak mi to tak nepřišlo, protože já jsem také mohla spát, jak chci. Chodila jsem do práce hlavně na noční, protože za to byly příplatky, takže celý den jsem měla pro sebe, jenomže co se nám narodilo dítě, tak jsem začala pozorovat, že on se vlastně o dítě nestará a stále hraje jenom na počítači své oblíbené hry. On mi sice říkal, že on si tím taky vydělává peníze, ale věřte, že já tím spíše toužila po tom, abychom byli šťastná rodina, abychom se synem chodili také na procházky a aby i můj partner měl o všechno kolem zájem.
