Výroba oceli provází lidstvo již stovky let, ale teprve v období průmyslové revoluce došlo k významné expanzi tohoto oboru a hutnictví železa se stalo jedním z opěrných pilířů současné civilizace. Stěží si dovedeme představit, že bychom neměli k dispozici materiál pro výrobu karosérií dopravních prostředků, ale i skeletů či vnitřních součástek domácích spotřebičů, sportovních potřeb, hraček, nábytku a celé řady dalších potřebných předmětů vybavení domácností, pracovišť, úřadů, zdravotnických zařízení a dalších objektů. Součástí procesu výroby oceli je i pružinová ocel plochá.
Počítá se s ní ve strojírenství pro obrovský rozsah výrobků a aplikací, od těch nejtitěrnějších pružinek v hodinových strojcích či propiskách až po masivní pružiny dopravních prostředků a stavebních strojů. Je to jedna z nejpoužívanějších ocelových součástek, kterou lidstvo zná, a nutno podotknout, že svět bez pružin by měl naprosto odlišnou podobu, možná i takovou, co znali lidé před staletími. Pružinová ocel se může pochlubit svými vlastnostmi díky legujícím prvkům, které se přidávají do základního materiálu, jde především o křemík a mangan, a také vyšší procento uhlíku.
Tento typ oceli se pak vyskytuje například v podobě listových pružin pro automobily, kolejová vozidla či stavební techniku, dále se zhotovují talířové pružiny a také pérové (pružné) podložky. Rozsah využívání pružin je obrovský a zřejmě byste se vůbec nedopočítali množství různých typů s druhů výrobků, v nichž se vyskytuje alespoň jedna pružinka. Výrobu oceli v ocelárnách provází hluk a znečištění ovzduší a toto průmyslové odvětví se díky tomu může dostat pod palbu kritiky, ovšem uvědomme si, že by se na tento problém měla zaměřit celá společnost či vláda a postarat se o to, aby ocelárny mohly i nadále plnit svou funkci a mohly dodávat na trh vše, co je zapotřebí.